Three-Dimensional Scores for the End of the Present

Výstava spojuje dlouhodobý výzkum prostoru a času Iriny Gheorghe za hranicemi „tady a teď“ v konfrontaci s grafickou notací Milana Adamčiaka. Její site-specific prostorová partitura se stává prostředím, které vede návštěvníky k interakcím a transformuje jejich pohyb do improvizované performance sledující nejednoznačný scénář. Návštěvník se tak bezděčně stává součástí procesuálního rozměru výstavy.

Kurátorka: Jitka Hlaváčková

Vernisáž: 4. 6. 2026 od 18:00

Performativní dialog mezi Irinou Gheorghe a Jitkou Hlaváčkovou v 18:30

Výstava: 5. 6. – 25. 7. 2026

Otevírací doba: út–so, 13–18 hodin

Výzkum pro tuto výstavu byl součástí postdoktorandského projektu Iriny Gheorghe s názvem „Partitury pro konec přítomnosti: Notové systémy v performativním a vizuálním umění a jejich vztah k různým časovým dimenzím“, který probíhal na Vilniuské akademii umění v letech 2024 až 2026 a byl financován Litevskou radou pro výzkum (LMTLT) na základě smlouvy č. S-PD-24-128.

Výstavu podpořil Rumunský kulturní institut v Praze.

Bios

Irina Gheorghe

Irina Gheorghe je interdisciplinární umělkyně, jejíž tvorba se pohybuje na pomezí pohybu, notace a zkoumání materiálů. Plynule přechází mezi choreografií, kresbou, objektovými instalacemi a videoperformancí a vyvíjí trojrozměrné partitury a znakové systémy, které vybízejí účastníky k přehodnocení vnímání prostřednictvím tělesné akce. Gheorghe ve své práci upřednostňuje proces před výsledkem: gesta se stávají značkami, značky se stávají pokyny a prostor setkání se mění v místo, kde vzniká nový jazyk. Její projekty často kombinují pečlivé formální struktury (mřížky, nalepené čáry, odměřené moduly) s improvizačními protokoly, které zesilují přehlíženou tělesnou inteligenci: dech, zaváhání, krok, dotek. Prostřednictvím této syntézy zkoumá, jak kolektivní praktiky a mikro-pohyby generují alternativní gramatiky pro poznávání světa a vztahování se k němu.

Milan Adamčiak

Bratislavský skladatel a teoretik Milan Adamčiak (1946–2017) se od 60. let zabýval konceptuálními partitury v duchu Fluxusu (např. „Sisyfovští roboti“) a později experimentoval v oblasti hudební grafiky s řadou grafických, verbálních i čistě konceptuálních partitur. V roce 1970 například s Robertem Cyprichem provedl reinterpretaci Händelovy Vodní hudby na koncertě v kryté plovárně s hráči nad i pod hladinou. V letech 1991–1992 uspořádal Festival intermediální tvorby v Bratislavě (FIT), kde kurátoroval výstavu Cageových partitur a inicioval pozvání Johna Cage do Bratislavy; později jej Cage přizval k vystoupení v Perugii, kde Adamčiak zasahoval do Cageových skladeb. Od 70. let udržoval aktivní korespondenci se zahraničními skladateli, umělci a teoretiky (např. Max Bense, Marshall McLuhan, Karlheinz Stockhausen, Dick Higgins, Joseph Beuys, John Cage).

Jitka Hlaváčková

Absolvovala magisterské a doktorské studium dějin umění na FF UK. Od roku 2006 pracuje v Galerii hlavního města Prahy, kde je kurátorkou sbírky fotografie a nových médií. Připravila řadu výstavních projektů, mimo jiné Umění aktivismu (2026), Album zpomalených obrazů – Skladby a výtvarná díla z cyklu Nejisté situace (2024); Myšlení obrazem – Vizuální události Miroslava Petříčka (2023); Věštění z noční oblohy… – Role fotografie v postmediální době (2022) a desítky monografických projektů. Ve svém výzkumu se zaměřuje na teorii akustického umění, videoartu a umění reflektující klasické technologie v postmediálních kontextech. Souběžně se zajímá o strategie urbánního a environmentálního umění ve vztahu k sociálním, genderovým a komunitním otázkám. Je členkou předsednictva Kulturní a kreativní federace ČR a předsedkyní profesní organizace výtvarných umělců a teoretiků Spolek Skutek (od 2025).