Pavla Sceranková: Hlava, která se budí ve 4 ráno

Prostřednictví série maloformátových objektů, materiálově úsporných, minimalistických a výrazově intimně pojatých portrétů hlav, chce zpřístupnit rozličné tíživé a bolestivé momenty života každého z nás.

Pavla Sceranková (*1980) přináší do oblasti sochařské a objektové tvorby nový autorský jazyk a výraz, novou koncepci, navazující na silný odkaz postmoderního, ale zároveň i neokonceptuálního prostorového umění. Vytváří sochařské objekty a instalace vyznačující se minimalistickou čistotou a citlivým vztahem k danému místu. Jinou polohou její tvorby je vytváření objektů, v nichž je zakomponován prvek akce, které vyzývají diváka k interakci. Někdy nabývají podoby videa, či spíše videosochy, která stojí na pomezí performance, animované sochy a autonomního videa. Vyjadřují existenciální vztah člověka k prostředí, ve kterém žije a se kterým se konfrontuje. V obsahové rovině se Pavla Sceranková intenzivně zabývá reflexí lidského vnímání, pamětí a individuálním prožíváním okolního světa. Vychází z osobního prožitku a zkoumá způsob, jak se tento prožitek uchoval v paměti respektive jaký tvar nabyl. Autorka tematizuje fenomén vnímání, prožívání aktu vnímání, vztah vnímání ke vnímanému světu a vědomí aktu vnímání. Studovala v letech 2000–2006 na Akademii výtvarných umění v Praze, kde v roce 2011 úspěšně ukončila doktorské studium. V rámci stipendijních pobytů absolvovala roční stáž u prof. Tony Cragga v Berlíně. V letech 2010–2015 působila jako akademický pracovník na Katedře výtvarné výchovy a textilní tvorby Univerzity Hradec Králové. V současné době vede s Dušanem Zahoranským vlastní Ateliér intermediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění.