Vizuální umělkyně Magdaléna Kašparová pracuje se zápisky ze svého dospívání podobně jako s obrazovými kolážemi. Primárně nejde o psaní, ale o shromáždění stop určité fáze života. Deníkové záznamy, „dopísky“ nebo esemesky vylovené z paměti starého mobilu nás od pubertální zkratkovitosti, naivity či kýčovitosti vedou k prožité bolesti. Hlavním tématem je anorexie.

Magdaléna Kašparová (nar. 1993) je multimediální umělkyně, absolventka Akademie výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě se obrací k osobní paměti, s níž pracuje prostřednictvím (kompulzivně shromažďovaných) dobových artefaktů, popkulturních trendů, ale také dobově příznačných komunikačních kanálů (SMS, MMS, facebook, snapchat). Využívá přitom prostředků remediace a mediální archeologie. V autorských videích jako My 00’s Diary (2020) nebo Storytime (2021) přejímá konvence vlogu; projekt Osobní archeologie prezentovala formou site-specific instalace i webové stránky. V připravované knize Hlavně se těším na sny se prostřednictvím textových záznamů a obrazových koláží vrací ke své zkušenosti s poruchou příjmu potravy, kvůli níž byla hospitalizována v nemocnici v Motole.