Referenční rovina

Referenční rovina je výstava založená na jednoduchém, ale přísném pojmu ze sochařské, ale vlastně i životní praxe. Plocha, podle níž se srovnává, lícují hrany, kontroluje se úroveň a nastavuje se měřítko. Je to výchozí měřicí rovina, od které se určují všechny výšky, odskoky, průhyby i tolerance – bez ní není „rovné“ ani „křivé“, jen dojem.

Pojem referenční roviny, hovorově „na lať“ je v této výstavě situace v prostoru, kde se protíná přítomnost nastupujících i etablovaných pozic. Práce autorů a autorek z ateliéru figurální sochy a medaile (Akademie výtvarných umění v Praze) se zde prolínají s díly vybraných autorů pracujících s artikulací zkušenosti v jiném než primárně sochařském médiu. Rozdílnost jejich zkušeností zde neslouží k hierarchizaci, nýbrž k plasticitě celkového obrazu výstavy. Namísto sledování lineární gradace umělecké kariéry a toho, kdo „dělá“ sochu, obraz nebo video, se zaměřujeme na dialog mezi autory a autorkami, kteří pracují s podobným typem vidění – plastickým, gravitačním, tělesným – a kteří zkoumají limity naší prostorové percepce.

Výstava ale nesjednocuje estetiku, ale pokouší se hledat a pomáhá zvýraznit metodu sjednocující čtení jednotlivých prací a přístupu jak autorského, tak diváckého. Jde o společné, vzájemně se doplňující pole, spíše než o zdůrazňování kontrastu. A pokud někde na výstavě bude něco „mimo“, není to chyba – to je právě informace, kterou referenční rovina umí nejlépe: odhalit odchylku jako záměr.

V rámci výstavy lze sledovat volná tematická propojení, a proto jsou součástí výstavy také 3 autorské texty studujících teorie umění, které se pokouší na tyto souvislosti upozornit a nechat tak vzájemné referenční roviny lépe vyvstat. Jejich autory jsou Julie Pohořelická, Ondřej Nykl a Magdaléna Poláková.