Krátká filmová balada zachycuje epizodu ze soukromého života můry závislé na umělém světle. Jaké to asi bylo předtím, než člověk svým světelným smogem postavil evoluční schod, nahradil všechny původní tužby nočních motýlů a bez většího zájmu zmanipuloval přirozenou roli instinktu fototaxe?

Cesta za měsíčním světlem se stala romantickou historickou legendou na kterou již skoro nikdo nevěří. Emoční nestabilita, závislost, deformace životního koloběhu, pocit odcizení a pozbytí ambicí jsou hlavními motivy filmu. Smutný osud podtrhují antropomorfizované skutečnosti reflektující postupné zhroucení společenských vztahů, zhoršování zdravotního a psychického stavu, zaslepenou vidinu spásy, ale i kritickou reflexi svého vlastního počínání.

Fiktivní stylizace lidské postavy do jiné druhové totožnosti je sama o sobě antropomorfizovanou apropriací jiné ontologické zkušenosti. Lidské vlastnosti a pocity nestability, závislosti, úzkosti, atd. jsou zde interpretovány jako něco, co jistým způsobem osudově náleží muřímu druhu v 21. století. Instantní naděje ve formě světelné záře je denním chlebem, jsme na ni zvyklí a je dostupná skoro všude.

Celý film Memento můry k je vidění zde.