Školitel: Mgr. Vojtěch Märc, Ph.D.

Dochoval se nám obrázek Platóna jako zavrhovatele výtvarného umění, možná byl dokonce „největším nepřítelem umění, jakého Evropa zrodila“ (Nietzsche). Odkud se vzal tento obrázek a jakou předpokládá motivaci? Je za tím specificky platónský důvod, nebo pouze obecná potřeba filosofů znemožňovat a znesvobodňovat umělce (Detienne, Danto)? Jakou roli hraje v pozadí obrázku „starý spor“ filosofů a umělců, který Platón sám formuloval a vylíčil v X. knize Ústavy?

Dizertace postupuje ve dvou fázích. Nejprve připomínám Platónovu „dobrou nabídku“ umělcům v rámci politického projektu popsaného v Ústavě: podílet se na výchově občanů formou vypodobňování vzorných charakterů. A potom chci plasticky ukázat, jak těžce přijatelná musela být taková nabídka pro soudobé malíře.

Ve druhé fázi zvažuji a rozvíjím další Platónovu nabídku a nástrahu. Která je svým způsobem ještě naléhavější, i když není výslovná: klade se způsobem vystavování na odiv vlastní autorovy tvorby obrazů. Obrazy v dialozích (jako je podobenství Jeskyně) jsou úchvatné a svádějí přestoupit do jejich režimu. Navrhuji odlišovat tyto obrazy jako „naučné“, mathématické (mathéma je řecky nauka), oproti obrazům obyčejného umění „napodobivým“, mimetickým. Domnívám se, že Platón považoval svoje mathématické obrazy za zvláštní druhý stupeň umělecké tvorby. Nebo také za prostřední, přechodný a smírčí stupeň mezi mimetickým uměním a naukami filosofů a vědců.

Návrh vícestupňového umění by dnes zněl odtažitě, kdybychom nenacházeli možná podobnou tendenci na současné umělecké škole: ve stupňování mohutnosti projektu napříč studiem bakalářským – magisterským – doktorským. Navíc na nejvyšším stupni čeká pobídka k „uměleckému výzkumu“, která možná jenom pokračuje ve „starém sporu“, s trochu posunutým předsudkem ohledně toho, komu náleží a nenáleží myšlení.

Mohou obrazy myslet? Naučné obrazy slouží myšlení, jsou to obrazy myslicí (přídavné jméno účelové). Z obráceného hlediska jsou (mají být, podle Platónova vkusu) krásně rámované myšlenkami. Rám ale nestojí zcela mimo obrazovou událost: formátuje prostor všeho uvnitř, potud je obraz myslící (přídavné jméno dějové a formativní).

Platónova obrazotvornost tíhla k podobenstvím a modelům světa jako kosmu, celku všeho vnímatelného. Zaměřuji se na několik takových obrazů, jako je pestrobarevné Vřeteno nutnosti v Ústavě, nebo nejkomplexnější mýtus v Timáiovi: o světě jako obřím výtvarném díle. Zkoumám, jakou mají tyto obrazy pomocnou roli jednak vzhledem ke kosmologii (propedeutickou, metodickou, nebo jenom kosmetickou), jednak v rámci Platónova projektu umění, a jaký mohly dávat smysl tehdejším výtvarníkům. Všechny tyto zájmy zahrnuje a spojuje kosmografická metoda v širokém smyslu.

V užším smyslu míním kosmografikou vlastní tvoření grafických obrazů druhého stupně v platónském smyslu, resp. jejich rekonstrukci podle literárních příkladů. Druhá nabídka nebyla adresována výhradně spisovatelům, literární podobenství uchvacují i výtvarníky, a podněcují pěstování nového druhu obrazů novou grafickou formou. Vycházím z toho, jak vypadala psaná podobenství v dobovém vydání dialogů (původní svitky nejsou dochované, vytvořil jsem pravděpodobný model). Přidávám grafické formy „neknižní“, zvlášť ty tradičně platné při figurálním zobrazování kosmogeneze. (Grafiku míním v širokém smyslu řecké grafiké: psaní, malování, kreslení, rýsování, škrabání, tištění.) Neobvykle vsázím na formu figurálního diagramu, jako na takový prostřední a smírčí stupeň mezi psanou pojmovou naukou a mimetickou figurací. Těžko usmířit spor zavinutý hluboko v povaze předmětu. Jak upokojit výtvarníka vzhledem ke světu, který byl zřejmě schválně navržen filosofem takový, aby umělci zůstávali v rozhodujícím momentu mimo obraz.

Dizertační projekt přehodnocuje Platónův vztah k umělcům a umění, včetně jeho vlastních obrazů; na jednu stranu odůvodňuje filosofovu odstupňovanou a podmínečnou přízeň k malířství, z druhé strany navrhuje zapojení kosmografiky do platónského obrazu světa. Výstupem projektu bude cyklus volně navazujících grafických svitků.

MgA. Karel Pivoňka,

Ateliér:

Disertační práce: Myslící obrazy: kosmografický výklad Timáia a Ústavy