Kresba jako výchozí bod (resp. čára) pro uvažování o dalších disciplínách (paragone). Těžiště ateliéru vnímáme právě v pochopení a osvojení si média kresby. To by mělo být jakýmsi genetickým kódem ateliéru. Ne snad, že by všichni studenti měli jen kreslit, či vyčerpávat všechny možné kresebné strategie. Spíš by mělo jít o pochopení specifického způsobu myšlení - „myšlení kresbou“.
Ateliér setkávání
Ateliér paměti
Ateliér pohybu
Ateliér měkkosti a tvrdosti
Ateliér dočasnosti a trvalosti
Ateliér těžiště a načasování
Ateliér příští citlivosti
Ateliér detonace
Ateliér kresba 2
Atelier grafika 1
Atelier skica 0
Skica jako bezpečný prostor.
Skica jako první ohledávání místa.
Skica jako odrazový můstek.
Skica jako pokus něco artikulovat beze slov.
Skica jako předstupeň znaku a písma.
Skica jako tvorba bez záruky a ambice.
Skica jako kvalitně ztrávený čas, i když jde o jednu vteřinu.
Skica jako potvrzení vlastní existence.
Kresba jako základní (mateřský) jazyk.
Kresba jako promítnutá struktura vědomí.
Kresba jako pohyb těla, zviditelnění vnitřního pohybu.
Kresba jako zázrak.
Kresba jako strach z prázdna a ze smrti.
Kresba jako záminka pro lepší dívání se.
Kresba jako spojení bodu A s bodem B.
Kresba jako dopravní prostředek spojující dvě oddělené vrstvy reality.
Kresba jako záznam, jako zakonzervovaný čas, či jeho sekvence.
Kresba jako modlitba, prostředek ke ztišení a kontemplaci, jako vizuální mantra, jako zpřítomnění toho, co znázorňuje.
Grafika jako nutnost myslet tři kroky dopředu.
Grafika jako kouzelnické číslo.
Grafika jako otisk, jako problém s matricí.
Grafika jako zmnožení, jako zesilovač, jako reproduktor.
Grafika jako příležitost ptát se, co dnes znamená reprodukovat.
Grafika jako nevyhnutelnost.
Považujeme za žádoucí vytvořit základní východisko z jedinečné a bezprostřední zkušenosti s médiem kresby. Přes porozumění jeho možnostem a zkušeností s daným médiem pak student*ka může klidně dojít k naprosto jiným než kresebným výstupům (i když je kresba na začátku práce nemusí být na jejím konci) a kresbu pro svou finální realizaci využít, jen pokud to má svůj důvod a opodstatnění.
Těžištěm práce v ateliéru je společné setkávání, společná konzultace a diskuze, která má sloužit k zpochybňování a kritickému zkoumání možných postupů. Otevřenost sebou nese i zranitelnost a zpochybňování sebe sama, diskuze je tedy důležitým, ale křehkým nástrojem.
Nepředjímáme možné cesty, nevěříme v jeden možný směr. Chyba je důležitým nástrojem. Cílem studia je zcitlivování a zpřesňování.
Hlavním úkolem je pochopit vlastní motivace, směřování a individuální potenciál a ty pak dále rozvíjet.
Předpokladem je vlastní iniciativa, vedení ateliéru nechápeme jako aktivizační ale jako koordinační a moderující. Zadávání úkolů je jen výjimečným nástrojem, každý si svůj problém vymýšlí sám.Základní předpokladem pro studium je zájem až zápal pro věc, neodbytné puzení, které se může stát posedlostí a poctivost v tvorbě.
Jako analogický model ateliéru si lze představit skleník, který vytváří umělé prostředí, s lepšími podmínkami pro rozvoj, které urychlují růst (směr dovnitř). Pár tabulek skla je ale rozbitých, a tak skleník není zcela (hermeticky) uzavřen před okolím. Je tak částečně kontaminován vnějším světem (směr ven) a po přesazení mimo skleník je pravděpodobnost dalšího růstu vyšší.
Osvojení a prohloubení si základního výtvarného rejstříku (přípravka)
Hájený prostor pro chyby a pokusy, podpora zkoumání nových a nejistých cest oproti konvenčním “jistým” a nepřekvapivým. Prostor mezi laboratoří, zkušebnou a dílnou
Celoateliérové konzultace (interní klauzury)
Technologické zázemí, grafické dílny, odborné pracoviště, archiv školy, knihovna atd.
Společné diskuze na konkrétní témata
– formulovaní otázek
– vytvoření vlastní pracovní metody
– osvojení práce s kritikou (oba směry - dávat a přijímat)
– hledání a pojmenování pravé motivace
– rozpoznání momentu, kdy přestat
– poznání rozdílu mezi citlivostí a přecitlivělostí a mezi jemností a rozbředlostí
Externí konzultanti (v případě, požadavků, které jsou mimo náš záběr, považujeme za přirozené najít vhodného konzultanta či technologa)
Zvaní hostů z jiných oborů a setkání s umělci (nevyjímaje žádnou generaci, od těch nejstarších až po relativně čerstvé absolventy)
Výlety, plenéry, ateliérová soustředění
Workshopy
Profesionalizace (orientace v provozu současného umění, reflexe uměleckého provozu, seznámení se s jednotlivými možnostmi a modely fungování na umělecké scéně, privátní i veřejné galerie a sbírky, umělecké veletrhy, možnosti sebeprezentace atd.)
Podporovat u studentů samostatnou výstavní činnost, osvojování si specifických dovedností a zkušeností k tomu potřebných
Vnímáme jako nezbytné hájit prostor pro zkoumání možných cest, bez ohledu na to, jak jsou dopředu snadno popsatelné a obhajitelné. Přesto ale považujeme studium na AVU za závazný vstup do struktury institucionalizovaného umění. A u studentů předpokládáme schopnost a ochotu k reflexi vlastní tvorby a znalost kontextu jak lokálního tak globálního.
Cílem je neztratit naději a zároveň o sobě nikdy nepřestat pochybovat.
