Školitel: prof. MgA. Tomáš Vaněk

Záměrem projektu je pojmout zeď jako experimentální stavbu, na které je možné osahávat různé přístupy k práci, popisovat hranice odlišující umělecké ambice od řemeslných a hledat argumenty, které stojí mezi obyčejnou a výjimečnou prací. Východiskem je bajka o stavbě, jejíž jednu stranu tvoří zeď a druhou zedník. Avšak zeď, na níž se pracuje a která je „venku“, a zedník, který ji staví a je „uvnitř“, nejsou pro stavbu dvě rozdílné věci; kvalitu provedení určuje průběh, tedy to, s jakou mírou zaujetí byla zeď postavena. Leitmotivem projektu je otázka: lze vymanit kvalitu – um – z diktátu mistrovství? Zodpovězení bude předcházet revize pojmu práce, současně však otázka provokuje k úvaze, čím je například zametání tvůrčí a co se z něj dá přiléhavě použít i mimo pracovní zadání. Jestliže se společenskovědný přístup zaměřuje spíš na pracovní podmínky a přiměřený výdělek, tento projekt si žádá se ptát, co práce podřízená zisku ztrácí a jaký obzor se uvolní, když ji uchopíme způsobem, jak svět (a sebe) lépe prostavět.

Povídal jsem si s jedním známým-štukatérem o práci a přiznal se mu, že bych do tohoto oboru rád proniknul. Poradil mi, že by pro mě bylo nejlepší začít na nějaké fasádě míchat maltu. Zdvořile jsem oponoval, že by mě na míchání byla trochu škoda, čímž jsem ovšem další rozhovor zazdil.

Projekt se opírá jednak o manuální činnost, jejímž výsledkem jsou většinou stěny řemeslného i výstavního rázu, jednak o pracovní reflexi v podobě psaného stavebního deníku. Zvlášť reflexe je ale nyní v takovém stavu, že pokračovat v jedné osobě by sice prohlubovalo dráhu osamělého romanopisce, výzvou projektu je však zjištění, zda a jak je projekt schůdný pro druhé. Proto byla založena stavební brigáda, která se kromě společného stavění zabývá kolektivním portrétem stavby složeným z různých forem záznamu (maximou stavebního deníku zůstává uchopení zaujetí, které stavění s péčí umělce podmiňuje).

Grafika 2

Archiv